Ultra Violent Worlds

Nedávno (AR37) jsem psal o tom, že mám odjakživa rád střílečky. Samozřejmě můj výrok neušel bystrému oku našeho šéfredaktora, takže když se k nám do redakce dostala nová kosmická střílenina Ultra Violent Worlds, byl jsem na její recenzi logicky první na ráně. Převzal jsem tedy od Joe(a?) instalační diskety, nainstaloval hru na hadr a bez potíží spustil. Takže vám teď předhazuji, co jsem zjistil.

Celá hra na hadru zabere pěkných 3.8 mega, takže jsem si říkal, že se jistě budu mít na co těšit. No, opravdu to vypadá celkem slušně. Hned po spuštění se na mě usmálo renderované logo Vorlon software, takže jsem si hned pomyslel, že i celá hra bude renderovaná. A taky že je! První, k čemu se dostanete, je intro složené z renderovaných statických obrázků. Vypráví opět starý trapný příběh o mimozemské invazi do Sluneční soustavy, takže tady není nic nového pod sluncem. Prostě emzáci se zmocnili všech planet a teď ohrožují i Zemi, takže jediný, kdo ji může zachránit, jsi ty (a Palmexman). K tomu se ještě story píše tak rychle, že se nadá stihnout přečíst. Celé mi to nejvíc připomíná XP8 od Weathermine Softu, hry jsou si skutečně velmi podobné, takže se srovnáním asi nevyhnu. No ale dál. Po skončení intra se nám konečně objeví název hry a preference.
Na tyto volby už jsem koukal dost podezřívavě, protože jediné, co si můžete navolit, je hra pro jednoho/dva hráče, credits a quit. Nic víc. Řekl jsem si, že je to sice nějaké chudé, ale options nejsou všechno, že, a tak jsem dal hru pro jednoho a čekal. Konečně se mi objevila širší nabídka. Otevřelo se mi okno, klasický shop, kde jsem si mohl vybrat typ své lodi (celkem z 5 možných), zbraň (6 v různé síle, celkem 17 možnost, koupit si život nebo energii. Bohužel jsem zjistil, že mě do začátku jaksi zapomněli vybavit finanční hotovostí, takže jsem opět vyfasoval ten nejhorší krumpl a vydal jsem se do boje. Se svou raketkou jsem se jako již tradičně objevil ve vesmíru. Plynulý scrolling se posouvá odshora dolů, na pozadí ubíhají hvězdy. Zkouším zbraně - čtverný rozptyl, dvě střely dopředu a dvě šikmo. Ale to už se objevují první nepřátelé. Jsou to malé raketky, menší než moje loď a jsou na jednu ránu. Další typy na sebe nenechávají dlouho čekat. Nalétávají v typických „waves“, tedy vlnách, jak už to známe ze stovek předešlých her, počínaje Space Invaders a konče třeba zmiňovanou XP8. Hned mě napadá, že UVW této střílečce skutečně jakoby z oka vypadla. Začal jsem tedy zběsile střílet a za chvilku už jsem byl pánem situace. Nutno přiznat, že ne nadlouho, protože pak mě ti syčáci překvapili zezadu a skončil jsem ani ne v půlce prvního levelu. Nevzdával jsem to ale, a tak jsem hru začínal stále znovu, až jsem se konečně naučil, kde se jakej šmejd zrovna objeví a kde je potřeba někoho sejmout, nebo se naopak někomu vyhnout. Stačilo několik sehrávek a dostal jsem se do druhého levelu. Nutno přiznat, že se zde grafika, v prvním levelu poněkud nezajímavá a nudná, výrazně zlepšila. Dostal jsem se totiž nad zemský povrch a level se odehrává nad kaňonem nějaké řeky. Z toho plyne, že kromě létajících nepřátel na nás útočí už i pozemní instalace. Zvlášť se mi líbí takové bílé chuchvalce, do kterých když střelíte, objeví se na nich zběsilý ksicht, prudce vylítnou kupředu a pak se rozplynou. Scrolling sice není přímo paralaxní, ale posouvá se dolů a při vašem pohybu po obrazovce i o půl screenu do stran, prostě přesně jako v XP8 nebo Bansheem a je víceúrovňový (napočítal jsem 3 - 4 pásma). Tolik tedy k tomu, jak to celé vypadá, teď vám popíšu, jak se to hraje.
Hned ze začátku mě zaskočila vysoká obtížnost, postupně jsem však zjistil, že je to pouze otázka cviku. Ovládání je celkem příjemné, všechno reaguje jak má, jen mi přijde, že občas moje střely (zvláště ty šikmé) enemákem jenom prolétávají, aniž by mu uškodily. Powerupy se dají získat jak během levelu (můžete sebrat 1 up, energií nebo jednorázový disruptor), tak po jeho skončení ve shopu. Podmínkou je samozřejmě dostatek kreditů, které tradičně vypadávají ze zničených nepřátel. Co mi trochu vadí, je malý výskyt těchto kreditů v prvních levelech, takže když konečně dorazíte do shopu s posledním životem, máte u sebe tak akorát na doplnění energie, což vám samozřejmě není moc platné. Další nepříjemnost je absence passwordů, nebo možnosti pokračovat v posledním dosaženém levelu, což hru činí prakticky nedohratelnou, jelikož musíte začínat stále od začátku. Kromě toho je v prvním levelu taková grafika, že některé nepřátele vůbec nevidíte, dokud se s nimi nesrazíte, ale na to se dá zvyknout. Na konci každé úrovně samozřejmě čeká boss, se kterým se většinou setkáte poprvé už někde v půli levelu, kde si vás přijde „oťuknout“. I na něj platí, že se dá naučit taktika. Co mě štve, je chování některých létajících protivníků, kteří se vlní od okraje k okraji, jako kdyby jim celou noc dělala společnost značka Gambrinus.
Tak a teď se dostáváme ke zpracování. Celá grafika, jak už jsem napsal, je kompletně vyrenderovaná a k tomu ještě ručně dokreslovaná s pestrou paletou 256 barev. Nepřátelé ani přátelé sice nejsou nijak moc nápadití, ale vše je v rámci přijatelnosti. Zvuky jsou nic moc, myslím si, že si s nimi autoři zrovna moc práce nedali. Hudba je pouze v úvodním intru, a to ještě taková nezajímavá. Co opravdu nechápu je proč se ve hře počítá skóre, když tu chybí Hall of fame. Musím napsat autorům a zeptat se jích na to. Dobrá věc je hra dvou hráčů, je to pak znatelně jednodušší. Co bych vám ještě napsal: celá hra skutečně postrádá cokoliv originálního, myslím že asi nepřekoná ani C64kový Hades Nebula, svého času revoluci ve vertikálních kosmických střílečkách. Vrchol, který svou XP8 předloni na Amize nasadili Weathermine tato hra opravdu nepřekoná. Tím ale vůbec nechci říct, že je špatná. Hraje se skutečně velmi dobře, dokonce je velmi zábavná, jenom jí chybí špetka tvůrčího ducha.
A nároky? Hra vyžaduje AGA chipy, 2 mega chip a 2 fast a 4MB na harddisku, takže se obejdete i bez turbokarty. Kdo si chce zastřílet, má v Ultra Violent Worlds skvělou příležitost.

Vytlačiť článok

Pozn.: články boli naskenované ako text a preto obsahujú aj zopár chýb. Taktiež neručíme za zdrojové kódy (Asm, C, Arexx, AmigaGuide, Html) a odkazy na web. Dúfame, že napriek tomu vám táto databáza dobre poslúži.

Žiadna časť nesmie byť reprodukovaná alebo inak šírená bez písomného povolenia vydavatela © ATLANTIDA Publishing

AMIGA REVIEW

ATLANTIDA NEWS