Začínáme s Amigou VI.PETR MAREŠ
Tak už je to tady. V posledním díle začátečníků dostanete návod na to, jak
si pomoci sami, kde co najít a koho se zeptat. Pokud by se každý program dostal ke koncovému uživateli vždy s dokumentací -
a to nejlépe v češtině, nebylo by třeba žádných rad. Není tomu tak, a tak každý
zkušenější amigista strávil spoustu času dolováním informací o tom kterém
programu. Zjistit se dá, co program potřebuje ke spuštění, jaké se mu dají
nacpat parametry, jakým ARexxovým příkazům rozumí a další věci. Podívejte se na
to, jak se to dělá. Binárky
Nejzákladnější metodou je výpis binárních (rozuměj netextových) souborů,
nejčastěji přímo spustitelného souboru, o kterém se chceme něco dozvědět.
Nemusíte se hned lekat, nebudu po vás chtít, abyste četli strojový kód. Pokud
zrovna nemá program proti podobnému zjišťování informací ochranu, tak stačí
textový editor, souborový manažer, nebo jenom příkaz „Type <Soubor> HEX“, aby
jste se dozvěděli spoustu toho, co chcete vědět.
Prohlédněte si tímto způsobem třeba příkaz „Mount“ z adresáře „C:“. Krom spousty
divných znaků, kterým běžný člověk rozumět prostě nemůže, tam najdete řetězce
typu „dos.library“, „utility.library“ a podobné. Zrovna toto jsou některá jména
knihoven, které Mount používá. Ne nutně všechny znakové řetězce zakončené na
„.library“ musí být jménem vyžadované knihovny. Často bývá většina takových
knihoven umístěna v paměti ROM, nebo se tyto knihovny nemusí vůbec použít.
Vidíte-li ale, že v programu je obsažen řetězec „amos.library“, může vám být
jasné, ve kterém programovacím (pa)jazyce byl program zplozen.
Jiný smysluplný řetězec, který by nás mohl zajímat je „DEVICE/M,FROM/K“. Je to v
minulém díle zmiňovaný template, který se vám vypíše, když v Shellu naťukáte
„Mount ?“.
Ve verzi příkazu, který jsem našel na harddisku já, následuje řetězec „$VER:
mount 40.4 (27.9.93)“. Řetězce začínající na „$VER:“ nesou informaci o verzi
příkazu, kterou si můžete nechat vypsat příkazem „Version C:Mount FULL“.
Toto byly věci, které se dají najít skoro ve všech programech. Co se dá najít
dál? Protože se koukáme na příkaz Mount, který „namontuje“ zařízení podle
nějakého konfiguračního souboru, dá se předpokládat, ze v binárním kódu bude
zapsáno, kam všude se příkaz kouká, aby tento soubor našel. A taky že jo.
Najdete tam „DEVS:DOSDrivers/“, „SYS:Storage/DOSDrivers/“ a „DEVS:MountList“ -
noví uživatelé Amigy si možná nepamatují soubor „Mountlist“, ve kterém bývaly za
dob Kickstartu 1.3 uložené popisy všech namountovatelných zařízení.
O kus dál potkáte seznam všech chybových hlášek. Seznam je napsán v angličtině a
pokud používáte lokalizaci, tak se vám v shellu budou vypisovat hlášky jiné. V
řetězcích určených k výpisu se může objevit znak „%“, následovaný nějakými
písmeny („s“,“ld“ a jiné). Tyto znaky bývají na výstupu nahrazeny textem nebo
číslicí.
Je-li program tak veliký, že se vám v něm nechce hledat, tak je možné k nalezení
řetězců použít malý trik. Koukněte se na tento příkaz:
Search C:Mount „[a-z][a-z][a-z][a-z]“ PATTERN NONUM
V tomto případě vám příkaz Search vypíše všechny kusy programu, ve kterých je
hned za sebou alespoň čtyřikrát nějaké písmeno. Vidíte, že se šablony
(„[a-z]...“) dají použít i jinak, než jen k mazání či výpisu souborů. Monitorovací programy
Takovéto programy jsou nezaplatitelnými pomocníky. Existuje jich ohromné
množství a skoro všechny jsou freeware. Na aminetu jich v adresáři „util/moni“
najdete něco kolem stopadesáti. Pro naše účely nám nejlépe poslouží dvě
utilitky, a to „SnoopDos“ a „IconTrace“ (pro SnoopDos existuje i český katalog).
SnoopDos je výborný, pokud chcete vědět, co nějaký program dělá, popřípadě proč
nechce běhat. Zjistí vám, jaké otevírá knihovny a fonty, co dělá se soubory a
spoustu dalších věcí. IconTrace je mnohem specializovanější program. Vypisuje,
co programy dělají s ikonami, včetně informace o tom, co chtějí za tooltypy.
Podrobnější článek o systémových monitorech najdete v některém ze starších čísel
AMIGA Review. Kde shánět informace
Skoro se dá říci, že kdo má doma internet, ten je za vodou. Těmto lidem nemá
cenu vykládat, kde na internetu co najdou. Ti, kteří se k internetu dostanou jen
jednou za čas, ať zabrousí na www.cucug.org, kteréžto místo obsahuje strašlivou
spoustu přehledně seřazených odkazů týkajících se Amigy.
Informace a příručky pro začátečníky a ostatní bývají na aminetu umístěné
zpravidla v adresáři „docs/help“. Výjimka, na kterou bych rád upozornil, je
„DosMan“ v adresáři „util/wb“, což je výborný manuál k AmigaDOSovým příkazům a
neměli byste si ho nechat ujít.
Lidé bez přístupu k internetu to mají o poznání těžší. Opominu-li tiskoviny jako
AMIGA Review plus cizojazyčné časopisy (třeba vypůjčené z technické knihovny),
zbývají akorát ostatní amigisté a pár existujících disket či cédeček povětšinou
pro programátory, které by šly považovat za naučné. Skvělým zdrojem informací je
například Developer CD. Pár rad do začátku
Jsem toho názoru, že z jistého úhlu pohledu je počítač tím, co má na
harddisku. Když jsem ještě pevný disk neměl, tak jsem se bláhově domníval, že
mít na něm pořádek bude hračka. Trvalo mi ale spoustu let a mnohokrát jsem
překopal celý systém od základu, než jsem si vytvořil systém, se kterým jsem
spokojen. S novou utilitkou, jakých instaluji týdně několik, se člověkovi na
harddisk dostanou taky nové knihovny, fonty, handlery, pomocné příkazy, do
různých adresářů mu občas přibudou konfigurační a pomocné soubory, někam se musí
hodit dokumentace atd. Když se pak podívám do adresáře C:, skoro bych se
dušoval, že jsem polovinu souborů v životě neviděl, v životě jsem je nepoužil a
nevím, jestli je můžu smazat. Co s tím?
Nejlépe se mi osvědčilo mít ode všech programů původní archív umístěný spolu s
ostatními archívy někde na disku. Programy které používám jednou za čas pak ani
natrvalo neinstaluji a u téměř žádného programu nemám rozbalenou dokumentaci.
Zato jsem si však napsal skript, kterému zadám jméno programu a on mi k němu
rozbalí a ukáže kompletní dokumentaci. Také mám na disku soubor, ve kterém je
výpis obsahu všech mých archívů (generovaný skriptem), takže chci-li vědět, k
jakému programu patří ten čí onen soubor, pak stačí jméno souboru najít v tomto
výpisu. Problém je, pokud máte spoustu programů nahraných od kamarádů, ke kterým
archív nevlastníte. O takových programech však má člověk většinou přehled, nebo
jejich archívy najde na aminetu - a to často v novější verzi. Pojďme dál.
Potřebujete-li něco na harddisku najít, poslouží vám příkaz Search. Abyste našli
program „XXX“ ve stromové struktuře adresáře „YYY“, napište
Search YYY XXX FILE ALL
Testujete-li nějaký nový software kterému příliš nedůvěřujete, popřípadě
chcete-li nechat k počítači sednout někoho, kdo to s Amigou neumí, je dobré
zakázat zápis na důležité partitiony pomocí příkazu Lock. Například na zamknutí
systémového partitionu funguje „Lock SYS: ON“, odemknete ho „Lock SYS:“.
Ještě mi dovolte říct poslední věc, kterou mám na srdcí. Poslední registrované
verze archiverů LhA 1.94 a LZX 1.21 už jsou freeware, takže jestli je ještě
nemáte, naleznete je na Aminetu nebo na ARCD.
Loučím se s vámi... Vytlačiť článok
Pozn.: články boli naskenované ako text a preto obsahujú aj zopár chýb. Taktiež neručíme za zdrojové kódy (Asm, C, Arexx, AmigaGuide, Html) a odkazy na web. Dúfame, že napriek tomu vám táto databáza dobre poslúži.
Žiadna časť nesmie byť reprodukovaná alebo inak šírená bez písomného povolenia vydavatela © ATLANTIDA Publishing
none
|