Testament II

Dnes se spolu podíváme na zatím poslední pokračování české hry Testament od skupiny Insanity, a to na verzi 2.2. Testament si všichni jistě dobře pamatujete, proto bych se chtěl věnovat především srovnávání. Tuto verzi jsme dostali na recenzi přímo od autora Filipa Dokšanského (zkráceně FiDo), který dělal celý coding. Zabírá na harddisku přes 4 MB a instaluje se bezproblémově přes commodorovský installer. Takže k věci...

Předtím, než se pustím do vrtání, bych chtěl Testament trochu přiblížit těm, kteří ho třeba ještě neviděli. Jeho rané preview jsme mohli poprvé spatřit na prvním brněnském Amiga Workshopu (tuším v roce 1996), od té doby stačilo vyjít několik dalších demoverzí, jedna plná komerční hra a další preview verze 2.
Abych hru nějak popsal - jedná se v podstatě o klon Wolfensteina. Příběh hry, pokud si dobře pamatuji reklamní leták firmy Signum, tehdejšího distributora, vychází prakticky z nápadu Running Mana. Jeden maník se střelnými zbraněmi v bludišti plném monster. Původní (plná) hra se dala celkem slušně hrát už i na holé A1200. Chtěl jsem tedy samozřejmě vidět, jak je na tom jeho pokračování.
Hned ze začátku si všimneme změny hudby. Muziku opět dělal Jirka Horáček a je opět dobrá. Také nás jistě upoutá, že kromě názvu skupiny Insanity zde chybí jméno nějakého distributora - hra je totiž shareware. Také nás jistě upoutají bohatší options. Přibyla tu, kromě položky quit, také konfigurace klávesnice. Všechno se dá uložit na disk (i když dost zvláštně, o tom později), takže nám naše nastavení zůstane stále. Tak jsem všechno nastavil a dal jsem se do smažení.
Když jsem se objevil ve hře, zjistil jsem, že jsem se - k mému nemalému překvapení (nebo naopak?) - zjevil uprostřed hřbitova, tedy úplně stejně, jako u všech předchozích Testamentů. Opět jsem úplně stejně našel zbraň a náboje. Změna byla akorát v tom, že hřbitov je teď mnohem větší a občas nás tu otravují duchové, kterých se však můžeme velice rychle zbavit. Takže hurá do dalšího levelu, kterým je - nečekaně - podzemí.
Podzemí se od předchozího dílu liší především tím, že je jinak uspořádané a potom taky trochu jinými nepřáteli. Kdo to dohraje už sem, dá mi zapravdu, že druhý díl je vlastně jen vylepšení dílu prvního. Kdo viděl všechny pokračování filmu Evil Dead, přesně pochopí, o čem mluvím. Takže v podzemí nás místo létajících zelených Jednookých čekají modří mniši.
Střílejí ovšem úplně stejně, jen v hezčím provedení (střely využívají translucenci, takže vypadají skutečně jako koule světla). Taky se chovají trošku inteligentněji - občas uhýbají naší palbě. Cílem je, jako už tradičně, najít postupně několik klíčů, kterými se nakonec dostaneme až k závěru levelu. Ve třetím světě nás čekají - světe div se - červení mniší. Jsou tvrdší a rychlejší. Ve čtvrtém narazíme opět na modré, plus přibudou čertící, známí už z prvního dílu. Takhle bych mohl pokračovat. Co přibylo kladného, je například několik tajných zámků, kterými se otvírají různé dveře.
Jak jsme na tom se zvukem? Na začátku, ještě než hru spustíme, můžeme v ikoně najít spoustu užitečných tooltypů. Jsou tu i zvukové, takže si - podle výkonu počítače - můžeme ozvučení nastavit od Mono, přes Stereo, Stereo14 až po Surround a Real. Zvuky jsou celkem slušné, funguje tu i závislost hlasitosti na vzdálenosti od zdroje, i když zase na druhou stranu těch zvuků není tolik. Například enemy nedělají žádné, kromě toho když je zasáhnete. Pokud využíváme VGA zobrazení, můžeme si u zvuku nastavit i mixrate. K tomu VGA - zkoušeli jsme to s Joem přes redukci na PC monitor a skutečně to chodí naprosto bez problémů, a to se zobrazením přes celou obrazovku. Příjemné je také, že má hra externí chunky to plannar rutiny, takže jí můžeme optimálně přizpůsobit našemu procesoru, zmákne dokonce až 50 fps.
Ke grafice bych řekl asi tohle: základní schéma je stále stejné jako bylo, jenom se vylepšilo technicky, takže je konečně vidět, že má hra těch svých 256 barev. Pěkně je vymyšlené plynulé stínování, takže efekt, kdy enemy vystupuje ze tmy je vcelku působivý. Druhá věc je, že nepřátelé na pohled vypadají hrozně neškodně a tak nějak dětsky. Ve hře jsou i animované textury, takže třeba po obloze ubíhají mraky. Tak abych to nějak shrnul...
Hra má 20 levelů, dá se dohrát za méně než tři dny normálního hraní. Coding je velice korektní k systému a vůbec nepadá, celý program běhá v multitasku (skutečně, všechny obrázky jsem graboval Personal Paintem). Grafika je sice celkem propracovaná, ale zase není zrovna moc nápaditá. Co mi tu chybí je nějaká rozmanitost, která by jednotlivé levely oživila, protože je to stále jen strop, podlaha, dvě stěny a občas dveře. Hudba je docela pěkná, zvlášť ta úvodní. Přímo během hry sice taky hraje hudba, ale je to jenom stále dokola se opakující sampl. O zvucích jsem už psal, moc si jich tu neužijete.
Kdybych měl zhodnotit celou hru, napsal bych asi toto: nic převratného, ale celkem pobaví. Rozhodně není náročná na myšlení, ale běhá rychle a plynule a nemá žádné přehnané hardwarové nároky. Z programátorského hlediska si myslím, že je to kus kvalitní práce, í když díky absenci alespoň několika zpestřujících nápadů mě po několika levelech začala trochu unavovat.

Vytlačiť článok

Pozn.: články boli naskenované ako text a preto obsahujú aj zopár chýb. Taktiež neručíme za zdrojové kódy (Asm, C, Arexx, AmigaGuide, Html) a odkazy na web. Dúfame, že napriek tomu vám táto databáza dobre poslúži.

Žiadna časť nesmie byť reprodukovaná alebo inak šírená bez písomného povolenia vydavatela © ATLANTIDA Publishing

AMIGA REVIEW

ATLANTIDA NEWS