PhotoFolio V2.0

POŽADAVKY: CPU 68020, OS 3.x, MUI 3.8, 4 MB RAM

Další z původně sharewarových programů se dočkal své komerční verze - tentokrát se jedná o program PhotoFolio, jehož hlavním účelem je prohlížení, ukládání, správa a katalogizace obrázků.

PhotoFolio V2.0 pochází od australských autorů S. Quartlyho a P. Huxhama a k nám se dostává jako další titul společnosti Schatzruhe. Dříve než se podíváme na schopnosti v oblasti katalogizace obrázků, dovolte mi se stručně zmínit o požadavcích a instalaci programu. PhotoFolio pracuje na procesorech MC 68020 a vyšších, vyžaduje a podporuje OS 3.x a samozřejmě vyžaduje dostatek paměti na práci (po startu programu, a tedy i MUI, by měly zbýt alespoň 2 MB RAM pro náhledy a obrázky). Dále potřebujete MUI 3.8 s několika doplňkovými třídami, toto vše však v případě potřeby naleznete na instalačním CD. Využívány a podporovány jsou datatypy (bez nich lze manipulovat pouze s obrázky ve formátu IFF a JPEG a navíc datatypy s podporou PowerPC mohou značně urychlit načítaní obrázků), AGA i CyberGrahicsX, karta VLab (pro scanování), ARexx, a systémová lokalizace. Proč zmiňuji dnes již snad samozřejmé věci jako podporu lokalizace? To zjistíte již při standardním způsobem probíhající instalaci - české katalogy a instalační procedura v češtině je jedním z milých překvapení tohoto "cizozemského" programu. Možná bych měl ještě malou poznámku ohledně podpory AGA: protože bez grafické karty nejsou na Amize k dispozici HiColor a TrueColor režimy, k zobrazení náhledů i vlastních obrázků je na použito mapování barev a rastrování (Floyd-Steinberg, náhodné, EDD), o něž se stará guigfx.library (i ta je k nalezení na CD).

Filozofie programu
Princip práce programu je vcelku jednoduchý - v rámci jednoho projektu si uživatel do adresářového stromu přidá adresáře či celé stromy, v nichž má uloženy své obrázky. Prohlížení těchto adresářů se pak děje již vizuálně obsah adresáře je zobrazen pomocí náhledů jednotlivých obrázků. Tyto náhledy se vytvoří při prvním prohlížení adresáře a pokud je uložíte na disk, budou se při příštím procházení příslušných adresářů načítat přímo již existující náhledy (což je velice rychlé v porovnání s procesem čtení celých nezmenšených obrázků). Je také možné vytvořit automaticky (bez postupného prohlížení) náhledy pro celý adresář nebo pro všechny programem evidované adresáře. Samozřejmě, že je možno nastavit řadu parametrů pro vytváření zmíněných náhledů, které nejsou ničím jiným než malým obrázkem ve formátu JPEG o zadané maximální velikost (např. 80 x 80 bodů). Určit můžete velikost náhledů, kvalitu JPEG komprese, kvalitu škálování (od nízké, která je rychlá a produkuje sama o sobě velmi dobré výsledky, až po škálování využívající kubickou interpolaci) apod. Až potud vlastně o nic objevného nejde.
Náhledy obrázků však mohou být dvojího typu - buď se jedná o náhledy bez spojení s obrázkem (tyto jsou prostě umístěny v tomtéž adresáři jako původní grafika a mají i stejné jméno doplněné o znaky `< >) nebo o náhledy s vazbou na původní obrázek, které mohou být umístěny kdekoliv. Zatímco v prvním případě funguje náhled jako jednoduchý zástupce souboru, který je vždy s původním souborem pohromadě, druhý režim umožňuje větší flexibilitu. Náhledy totiž mohou být kdekoliv (pokud máte obrázky na CD, pak na ně určitě zapsat náhledy nemůže) a můžete je tudíž i libovolně uspořádat do úplně jiné adresářové hierarchie, která nemusí mít s původní strukturou adresářů obsahujícími vlastní obrázky nic společného. Jediné, na co je třeba pamatovat, je, že pro procházení a manipulaci s obrázky je tomto případě třeba volit adresáře obsahující náhledy, nikoliv původní obrázky. K tomu pomáhá rozdělení adresářových stromů v rámci programu na dvě skupiny - obrázkové adresáře a adresáře v náhledy - přičemž při vytvoření náhledů jsou příslušné cílové adresáře přidány do druhé skupiny (adresáře s náhledy). Při tomto procesu však program předpokládá, že si zvolíte nějaký konkrétní adresář, do kterého budou standardně ukládány všechny nově vytvořené náhledy (co s nimi provedete později, záleží jen na vás). Tyto nové náhledy mohou být do tohoto adresáře ukládány buď přímo (všechny soubory v jednom adresáři), nebo můžete nechat kopírovat původní adresářovou strukturu, tj. v adresáři pro náhledy pak bude při vytváření nových náhledů vytvářena přesná kopie adresářového stromu s původními soubory. Na závěr tohoto odstavce dovolte ještě malou poznámku: možná přemýšlíte, co nastane v případě, že původní obrázky jste nuceni přesunout na jiný disk - můžete zůstat klidní, jednotlivé náhledy stejně jako celé adresáře s náhledy lze jednoduše přesměrovat tak, aby ukazovaly na přemístěné grafické soubory.
Protože uspořádání do adresářů nemusí být pro orientaci postačující, každý náhled obsahuje další doplňující informace. Jednak je to identifikátor uživatele (může jich být až 255), takže lze prohlížet obrázky ostatních uživatelů bez nutnosti měnit či používat jejich nastavení, popř. využít více uživatelů pro sebe, pokud vám v rámci jednoho uživatele nepostačuje maximální množství skupin a kategorií (viz dále). Každý obrázek totiž může být zařazen do jedné ze čtyř skupin, jejichž jména si lze určit (kupříkladu textury, pozadí, fotky, raytracing), a každá ze skupin může dále obsahovat až 22 kategorií (například skupina fotky by mohla obsahovat kategorie lidé, krajina, zvířata, květiny, auta, letadla, atd.). Zajímavé je, že jednomu obrázku může být přiřazeno více kategorií. Kromě těchto údajů lze náhled doplnit o komentář, popř. označení "sporné, problematické" (v české lokalizaci označeno jako "nezařaditelné"). Všechny tyto informace lze přiřadit náhledům již při vytváření, ale lze je snadno změnit i dodatečně. Tato nastavení pak umožňují selektivní prohlížení a práci s obrázky, které spadají do jedné či více kategorií a skupin.

Práce s programem
Výše popsaný princip programu je doveden k dokonalosti za pomoci MUI. Po startu PhotoFolio se otevře hlavní okno programu, které obsahuje adresáře s obrázky spravované v rámci daného projektu. Jednotlivé adresáře mohou tvořit buď lineární seznam, nebo mohou být uspořádány do adresářového stromu. Adresáře i celé adresářové stromy lze samozřejmě přidávat i mazat, stejně jako k nim vytvářet hromadně náhledy. Máte samozřejmě možnost si otevřít (a uložit) již existující projekt jakož i projekty slučovat, nicméně k tomu nemusí docházet příliš často, nebol v nastaveních programu lze zadat, který projekt se má otevřít automaticky po spuštění programu a nejpohodlnější je pak pracovat s jedním stále přítomným globálním projektem. Všechny zmíněné funkce jsou dostupné nejenom prostřednictvím menu, ale i přes pěkně provedenou nástrojovou lištu, jakož i pomocí kontextových menu, která obsahují aktuálně použitelné příkazy. V rámci projektu je k uspořádání jednotlivých adresářů možno použít dle libosti drag&drop, takže ani zde nejste omezeni originálním uspořádáním adresářů na disku.
Vlastní práce a manipulace s obrázky a jejich náhledy probíhá v adresářových oknech, která lze otevřít z menu či poklepáním na příslušný adresář. Tato okna obsahují kromě stavové a nástrojové lišty (a popř. i ovládacích prvků pro volbu kategorií a skupin) především náhledy všech obrázků v daném adresáři spolu s informacemi o jejich rozměrech a velikosti a o tom, zda je daný náhled již uložen na disku. Těchto oken může být otevřen v podstatě libovolný počet (omezeno pouze kapacitou paměti). Před libovolnou operací (s výjimkou informací o obrázku a náhledu) je třeba zvolit obrázky, již se daná operace bude týkat. To lze (pomineme-li tradiční volby označ a odznač vše) provádět jednak jednotlivě myší, jednak lze rušit označení a označovat obrázky i za pomoci wildcards (masky) AmigaDOSu. Až deset těchto masek lze předdefinovat v nastaveních programu (např. #?.gif pro volbu všech GIFů v adresáři). Vybrané náhledy a obrázky lze prohlížet, kopírovat, přesunovat, mazat, měnit jejich atributy, popř. je ukládat na jiné místo ve formátu JPEG. Samotné náhledy lze navíc přesunovat mezi jednotlivými okny pomocí drag&drop. Všechny zmíněné operace jsou opět dostupné nejenom z menu, ale i na nástrojové liště a v kontextových menu.
Zastavme se ještě na chvíli u prohlížení obrázků, protože nabízí uživateli poměrně hodně možností. V podstatě jsou k dispozici tři režimy. V prvním je k prohlížení použito interního prohlížeče, který podporuje progresivní zobrazování, zmenšování obrázků a také ukládání ve formátu JPEG. Druhou možností je použití externího prohlížeče. Zde je nutno ocenit možnost předání seznamu souborů externímu prohlížeči nejenom přes příkazovou řádku (která nemusí při větším počtu souborů stačit), ale také prostřednictvím souboru se jmény všech obrázků. Speciálním případem předchozího je použití prohlížeče MysticView, který na instalačním CD naleznete také a který je programem speciálně podporován včetně pro něj specifických voleb.

Další možnosti
Při podrobnějším zkoumání PhotoFolia zjistíte, že výše popsané možnosti nepostihují vše. Značné možnosti rozšíření nabízí ARexx - příslušné skripty lze spouštět odkudkoli z programu a skvěle navržený ARexxový port umožňuje kvalitní spojení s dalšími aplikacemi pro zpracování obrazu. Takže by nemělo být příliš složité vytvořit skripty pro zpracování zvolených obrázků například v nějakém efektovém programu nebo jejich konverzi do jiného formátu. Dalším rozšířením programu je podpora scanování pomocí karty VLab, což jsem ovšem ze zřejmých důvodů nemohl vyzkoušet. Tato část programu stejně ještě dozná větších úprav, protože se do budoucna připravuje obecnější podpora scanování obrázků přímo z PhotoFolia. Další příjemnou drobností je přítomnost photofolio.datatype, který umožňuje prohlížet a používat vytvářené náhledy v kterémkoliv programu podporujícím datatypy.

Závěr
Pokud bych měl shrnout dojmy z tohoto programu jedním slovem, asi bych řekl propracovaný. PhotoFolio nabízí komfortní práci s obrázky prostřednictvím náhledů, které umí vytvářet (např. pomocí kubické interpolace) až v neuvěřitelně dobré kvalitě. Rychlost je na MC 68040 (bez PowerPC) více než dobrá a celý dojem je umocněn důsledným využíváním multitaskingu - to, že vytváříte náhledy pro některé adresáře, popř. manipulujete se soubory v jednom z adresářových oken, nijak neomezuje práci s jinými částmi programu. Vše lze dělat zároveň a kteroukoliv pomalejší operaci lze kdykoliv přerušit. Vše podtrhuje přehledně navržené GUI, které využívá kontextových menu, nástrojových lišt, podpory pouštění ikon do všech oken, bublinové i kontextové nápovědy tak, aby vše bylo přehledné a snadno dosažitelné. Bonbónkem na dortu je pak přítomnost české lokalizace přímo na CD. Pokud bych měl hledat zápory a možná vylepšení, pak bych možná doporučil vytváření náhledů v podobě ikon pro OS 3.5 (ale to už autoři stejně plánují). Také mi není zcela jasné, proč není možno obrázky v rámci programu přejmenovat. Tou poslední vadou na kráse může být nakonec, protože i přes nesporné kvality programu není 69 DM málo.

Vytlačiť článok

Pozn.: články boli naskenované ako text a preto obsahujú aj zopár chýb. Taktiež neručíme za zdrojové kódy (Asm, C, Arexx, AmigaGuide, Html) a odkazy na web. Dúfame, že napriek tomu vám táto databáza dobre poslúži.

Žiadna časť nesmie byť reprodukovaná alebo inak šírená bez písomného povolenia vydavatela © ATLANTIDA Publishing

AMIGA REVIEW

ATLANTIDA NEWS