Internet

Úplné počátky historie Internetu sahají až do konce šedesátých let, kdy se americká organizace ARPA (Advanced Research Projects Agency) začala zajímat o přenos dat mezi počítači pomocí technologie tzv. paketů.

Že nevíte co to jsou pakety? To jsou takové balíčky dat, které si mezi sebou počítače posílají. Zjednodušeně řečeno to vypadá tak, že počítač který posílá data je rozdělí na kousky, ne delší než určitá stanovená délka. Pak každý z nich "zabalí" - dá mu něco, co určuje jaký typ dat paket obsahuje a data zajistí kontrolním součtem. Nakonec na něj napíše adresu kam se má poslat a pro jistotu i svoji, to kdyby adresát "nebyl doma". Potom balíček pošle a ten, pokud je všechno v pořádku, dojde na místo určení.
Tato technika komunikace je jediná možná v sítích, do kterých je zapojeno více počítačů a ARPA se právě o tento problém zajímala. Úplně první uzel byl zřízen v roce 1969 a o dva roky později již měla sít 23 počítačů na 15 uzlech. O další dva roky později, v roce 1973, pronikla sít nazývaná ARPANET i vně USA přes satelit do Anglie a Norska. Vývoj dále pokračoval a v roce 1984 počet připojených počítačů překročil tisíc. V roce 1990 měla sít již přes sto tisíc strojů. V tomto roce přestal projekt existovat jako ARPANET a pokračuje již jen pod názvem Internet. Milión překročila síť v roce 1992. Podle posledního sčítání počítačů, mohu-li to tak nazvat, v červnu 1994 měl Internet již 3 212 000 počítačů, z toho v České republice 5639 a od ledna do června téhož roku činil vzrůst (u nás) 169 procent. Dnes budou počty ještě vyšší. Dosti ale čísel.
K práci na Internetu nutně potřebujete konto. V USA je Internet dosti rozšířen i do komerčních organizací, takže mnoho lidí má konto v práci. U nás je tento způsob ještě v plenkách, takže síť je pořád ještě nejpřístupnější na vysokých školách.
Každý člověk na Internetu má svoji adresu. Tak jako se poštovní adresa dělí na adresu domu a jméno člověka, dělí se i internetová adresa na adresu stroje a jméno uživatele. Tyto dvě části jsou odděleny znakem zavináč, který se v tomto kontextu čte "et". Například v adrese [email protected] je xnovak jméno uživatele a cslab.felk.cvut.cz adresa počítače. Tato adresa počítače ale může být i číselná. Číselné adresy se používaly v hlavně začátcích sítě. Protože se ale špatně pamatují, byly zavedeny i adresy "lidské". Pokud zadáte "lidskou" adresu, počítač se zeptá jiného počítače tzv. nameserveru a ten mu sdělí číselnou adresu dotyčného počítače. Každý počítač musí mít číselnou adresu, ale ne všechny mají "lidskou". V "lidské" adrese je několik (nejméně dvě) částí vzájemně oddělených tečkami, které se ale normálně nevyslovují, čtou se jako kdyby to byly mezery mezi slovy. Dvě nebo tři písmena za poslední tečkou označují většinou stát, ve kterém se adresa nachází. Česká republika má .cz, Slovensko .sk apod. Jen v USA je situace trochu jiná. Vysoké školy mají .edu, armáda.mil, státní úřady .gov a komerční organizace .com. Číselná adresa je dvaatřicetibitová ale pro přehlednost se zapisuje ve tvaru A.B.C.D, kde A B C a D jsou osmibitová čísla t.j. v rozsahu od 0 do 255. Například číselná adresa výše zmiňovaného stroje cslab.felk.cvut.cz je 192.108.160.60.
Jako je tomu i v jiných oblastech lidského konání, také na Internetu se časem vyvinula jakási etiketa, čili soubor pravidel, které je vhodné dodržovat aby člověk nebyl považován za nezdvořáka či dokonce nepřítele. V prvé řadě je třeba říci, že ŽÁDNOU akci nemůžete provést anonymně. Pokud způsobíte nějakou škodu ví se "kdo to byl" a to i když se zalogujete jako anonymní uživatel. Stejně tak při posílání pošty přes anonymní mailservery (o nich později), je vaše adresa na tomto mail-serveru uložena a pokud jste například někomu nadávali, lze zpětným dotazem u majitele serveru zjistit, kdo dopis ve skutečnosti poslal.
Takže nyní několik dobře míněných rad ohledně chování se v INTERNETu:
- Nepoužívat vulgární výrazy v dopisech určených pro širší okruh uživatelů (mail-list, news,...)
- Pokud píšete svému kamarádovi v naší republice, asi stěží budete používat jiný jazyk než češtinu. Ale jestli bude váš dopis číst více lidí a vy si nejste jisti, zda budou umět česky, je slušností napsat zprávu v angličtině a pod to popřípadě v češtině. Angličtina vůbec je univerzálním internetovým jazykem. Když napíšete někomu dopis anglicky, nebo ho anglicky oslovíte (ve hře, na IRC) můžete si být téměř jisti, že vám bude rozumět.
- Nezatěžovat síť více, než potřebujete. To znamená nepodlehnout pokušení stáhnout si všechny archivy na svůj domácí harddisk. Stejně by se vám na něj nevešly.
- Problémy také nastávají při hraní her po Internetu. Na některých školách (třeba VŠE Praha) je hraní her zakázáno a trestá se odebráním konta.
- V případě že máte Internet ve škole, platí zásada nevyužívat ho pro komerční účely. Pokud si tedy svoji internetovou adresu napíšete na podnikatelskou vizitku riskujete nejprve přejmenování a posléze i odebrání konta. Internet na vysokých školách totiž většinou sponzoruje nadace a ta má jiné cíle než podporovat mladé české podnikatele.
- Svoje heslo nikomu neprozrazujte. Klíč od bytu také nikomu nepůjčujete. Jestliže je prozrazení hesla nutné, je vhodné si ho při nejbližší vhodné příležitosti změnit. Nejhorší je, když má člověk několik kont, na kterých si navíc musí heslo pravidelně měnit. Lze to řešit tak, že máte na všech stejné, což není moc vhodné. Lepší je mít hesel několik a postupně je "točit" mezi stroji. Co se výběru hesla týče, nejvíce se osvědčily delší chemické vzorce, pro jistotu ještě trochu upravené (s úmyslnou chybou). Zvláště vhodné jsou složitější uhlovodíky. Naopak nevhodné je jméno vaše či vaší přítelkyně, vaše rodné číslo, telefonní číslo, datum narození,...
Jeden případ s prozrazením hesel se udál před několika lety ve jednom výpočetním středisku. Tamní operátor měl ne příliš nápadité heslo (OPER) a jeden z uživatelů na to přišel. Potom bylo hračkou přečíst soubor s hesly ostatních uživatelů. Ovšem na systémech typu UNIX by si podobným postupem moc nepomohl. Operátor (root) je jen jeden a hesla jsou v systém navíc šifrována. Přečíst je v zašifrované podobě může každý, nejen root. Jediné, co by mohli udělat, je heslo změnit, ale na to by se rychle přišlo.
Protože je tento časopis zaměřen na uživatele Amigy, povíme si něco o AMINETU. Není to oddělená síť, jak by se z názvu zdálo. Jde o asi deset serverů v různých částech světa, které si mezi sebou vzájemně vyměňují soubory. Hlavní server je v USA (wuarchive.wustl.edu). Všechny soubory, které umístíte na jakýkoli server v této síti se automaticky objeví na všech ostatních. Na Aminetu je také soubor jménem RECENT, ve kterém jsou zaznamenány soubory přibyté za poslední týden. Také si můžete nechat zasílat poštou (Internetovskou) vždy každý den nebo týden seznam nových souborů. Soubor INDEX obsahuje úplný seznam i s krátkým čtyřicetiznakovým popisem ke každému. Nyní má v nezapakované formě přes jeden megabyte. Napsal jsem, že se soubor objeví na všech ostatních serverech. Není to ale tak úplně pravda, neboť některé servery z důvodu nedostatku místa na disku nepřejímají některé druhy souborů, například moduly nebo hry. Na Aminetu se archivy většinou skladují ve formátu LHA, LZH či DMS. Na jiných serverech ale můžete narazit i na formáty s jinými příponami. O tom ale až příště.

Vytlačiť článok

Pozn.: články boli naskenované ako text a preto obsahujú aj zopár chýb. Taktiež neručíme za zdrojové kódy (Asm, C, Arexx, AmigaGuide, Html) a odkazy na web. Dúfame, že napriek tomu vám táto databáza dobre poslúži.

Žiadna časť nesmie byť reprodukovaná alebo inak šírená bez písomného povolenia vydavatela © ATLANTIDA Publishing

AMIGA REVIEW

ATLANTIDA NEWS