Jak se zrodil Internet
Projekt zasíťování počítačů byl nazván ARPANET...
V létě roku 1969 nebyli všichni ve Woodstocku. V laboratořích na půdě USA
malá skupinka vědců tichounce měnila historii komunikací. Jejich cílem bylo
vybudovat síť, která by umožnila výzkumníkům po celých Spojených státech sdílet
ideje a nápady. Tato sít předcházela založení Internetu.
Ke zrození Internetu bylo potřeba množství představivosti. Místo toho, aby
výzkumníci pohlíželi na počítače jako na samostatné giganty sloužící ke
zpracování čísel, viděli v nich stroje příhodné k tomu, aby mohly mezi sebou
komunikovat. Po tomto pohledu na věc bylo vše ostatní jen otázkou kalkulací.
Dnes to zní velmi jednoduše, když modemy mohou přenášet množství informací během
jediné sekundy, ale právě podobná idea dala dohromady tým vizionářů spolu s
týmem inženýrů a programátorů, aby přivedli síť k životu.
Projekt zasíťování počítačů byl nazván ARPANET - po společnosti, která
financovala výzkum. ARPA znamenalo - Department of Defenses Advanced Research
Projed Agency. Výzkumníci se zhostili projektu s vášní něco udělat, říká autor
knihy o ARPANETU. "Základy, které jsme položili v roce 1969 jsou stále na
místě." V té době neexistoval jednotný operační systém pro počítače. Stroje mezi
sebou prakticky nemohly komunikovat. Nejlepší cesta jak přenést data mezi dvěma
kompatibilními počítači bylo vzít data na fyzické médium, magnetickou pásku či
děrné štítky a vložit je do druhého počítače.
Tyto manipulace frustrovaly i mnohé talentované výzkumníky - včetně J.C.R.
Lickridera a Roberta Taylora. Oba se zabývali myšlenkou týkající se zefektivnění
možnosti připojení počítače k síti. Potřebovali však peníze. Taylor tedy v únoru
požádal ředitele výzkumného programu ARPA o peníze.
"Bavili jsme se o tom asi patnáct až dvacet minut", říká Taylor. Řediteli ARPA
se projekt od první chvíle zamlouval a dal k dispozici milion dolarů z nějakého
jiného projektu ARPA. Nikdy jsem nezjistil, který projekt to byl. V roce 1969
Licklinder a Taylor publikovali výzkumnou práci poukazující na to, že počítače
mohou sloužit jako komunikační zařízení. Položili tak kámen experimentální
počítačové sítě, která mohla sdružovat vědce používající jednotnou technologii,
ale oddělené, co se týče místa jejich působení. Počáteční plán sestával ze
zasíťování čtyř bodů. UCLA, University of California, Santa Barbara, Stanfordský
výzkumný institut a univerzita Utahu. První styčný bod byl nazvaný UCLA.
Absolventi jedné z univerzit Cerf, Steve Crocker a Jon Postel byli pověřeni, aby
vyrobili hardware a software, který by dovoloval připojit zařízení BBN (firmy
Bolt Beranek/. Tato zařízení byla nazvána IMPs - Interface Message Processors, a
jejich úkolem bylo směrovat data mezi jednotlivými připojeními k síti tak, aby
se dostala ke správnému cíli.
V roce 1970 se do sítě chtěli zapojit i ostatní země. Znamenalo to přijít na to,
jak propojit sít v celosvětovém měřítku. Cerf, nyní profesor na Standfordské
univerzitě a Robert Kahn z ARPA vyvinuli sadu technických standardů zvaných
protokoly, které jednotlivé části sítě používaly. To zpřístupnilo cestu celému
světu. Od prvotních počátků Arpanetu, který pracoval s telefonními linkami se
vývoj dostal až do oblasti optických vláken a družic, přenášejících každou
sekundu neuvěřitelné objemy dat. Postupem času, spolu s tím, jak se osobní
počítače stávaly levnějšími a snadněji ovladatelnými, mohl se kdokoli s modemem
dostat na Internet online. Práce ARPANETu skončila a v roce 1990 dal Internetu
sbohem.
Síť plánovaná původně jen pro USA se již před několika lety stala ve světě
naprostou samozřejmostí. Jsem zvědav, kdy se tak stane i u nás. Vytlačiť článok
Pozn.: články boli naskenované ako text a preto obsahujú aj zopár chýb. Taktiež neručíme za zdrojové kódy (Asm, C, Arexx, AmigaGuide, Html) a odkazy na web. Dúfame, že napriek tomu vám táto databáza dobre poslúži.
Žiadna časť nesmie byť reprodukovaná alebo inak šírená bez písomného povolenia vydavatela © ATLANTIDA Publishing
none
|