Fields of GloryAleš Černý
"Někdy v hodinách dějepisu se mi stávalo, že jsem si říkal, proč to ti naši
předkové udělali zrovna takhle? A pak jsem si obvykle představoval, jak bych se
zachoval já (samozřejmě, že jsem byl lepší). Další mojí zálibou bylo domýšlet
jak by moje činy změnily tvář času, a právě to vše nám chce firma Microprose
nabídnout prostřednictvím své strategie FIELDS OF GLORY"
Ten úsek dějin, který je vydán na pospas našim pokusům se týká údobí, kdy z
ostrova Elba uprchl Napoleon Bonaparte, aby dobyl nazpět území, které mu patřily
před odchodem do vyhnanství. A i když víme, že byl nakonec v bitvě u Waterloo
poražen, myslím, že to vůbec nic nezmění na našem úsilí vést napoleonovi oddíly
po čtyři velké bitvy, na jejichž konci stanete v čele šiků u již vzpomínaného
městečka Waterloo. Otevřeně se přiznám, k tomu, že strategie patří mezi moje
nejoblíbenější oblasti her a nápad se mi také docela zamlouval, tudíž jsem se na
hru vrhl jako lev. Takže dost úvodu, přistupme rovnou k věci. Že Fields of Glory
je hrou strategickou jsem vám už řekl (já osobně se ale spíš přikláním k
definici uvedené na obalu tj. "akčně-velitelská"), ale ještě jsem se nezmínil o
herním systému. Tudíž vězte, že vaším posláním je hájit barvy země, jenž si
vyberete (Anglie, Francie, Prusko) ve čtyřech skutečných bitvách, které se
odehrály na počátku června roku 1815 (Ligny, Quatre-Bras, Wawres a Waterloo), a
popřípadě i ve dvou vymyšlených soubojích (Nivelles, Wagnéé). Bitevní pole
vidíte šikmo shora a kliknutím na určitou jednotku rozhodujete o její další
činnosti (nic nového pod Sluncem). Na bojové pláni jsou kromě vašich mužů i
stromy, potůčky, mostíky (přes potůčky) a samozřejmě také nepřítel, který vám
asi moc času na pozorování tajů bitevní přírody nedá, ale zpět k vlastní hře.
To, co mi na většině strategických her kazí požitek ze hry je naprostá anonymita
jednotlivých jednotek. Vždy pouze ikonka, popřípadě schématická skica. Tady si
Microprose v mých očích trošku šplhli, protože ztvárnili každý z oddílů vašeho
vojska velmi detailním způsobem, a pokud budeme chtít, aby některý z nich změnil
polohu uvidíme jakžtakž plynulou, ale i tak vcelku působivou animaci, která ve
mně vyvolávala větší pocit autentičnosti. Vše se hýbe od velitelů na koních přes
dělostřelectvo až po šikující se vojáky (vidíte i letící dělové koule). Snad
jediné, co amigistovo srdce nepotěší je fakt, ze scrolling po bitevní vřavě je
tak trochu (hodně) trhaný, ale když si uvědomíme, že Fields of Glory běží i na
A500 (omlouvám se všem majitelům "pětistovek" za tenhle tón, ale v poslední době
mám pocit, že se všechno dělá jenom na AGA chipy), dá se tento hříšek pochopit.
Celkově se dá říci, že grafika je postačující. Co ale je na Fields Of Glory o
poznání horší, to je zvuk. Spíš by se hodilo říct hluk. Protože to jediné, co
průběhem celé hry můžete slyšet z reproduktorů je monotónní kulisa nějaké zašlé
bitvy. Občas se dokonce ozve i jeden z mála samplů. Mnohem více času strávili
tvůrci "slavných polí" nad způsoby ovládání. Ale myslím, že ani tady se to moc
nepovedlo. Můžeme sice dávat jednotkám o trochu více povelů, než třeba v Dune
II, Warcraft a hrách více či méně podobných, ale právě nárůst množství typu
činností se projevil na délce zadání i jediného sebemenšího povelu. Právě tohle
mi při hraní velmi ztrpčovalo život a dynamika hry se, hlavně při prudkých
bojích, vytrácela kamsi do končin hráčské fantasie. Naštěstí tu zůstala alespoň
ta strategie, takže i přes tyto "mouchy" se dá v Fields of Glory celkem dobře
zaválčit a třeba takové vlákání pruského oddílu do pasti Napoleónské armády
určitě potěší srdce nejednoho herního maniaka. Vytlačiť článok
Pozn.: články boli naskenované ako text a preto obsahujú aj zopár chýb. Taktiež neručíme za zdrojové kódy (Asm, C, Arexx, AmigaGuide, Html) a odkazy na web. Dúfame, že napriek tomu vám táto databáza dobre poslúži.
Žiadna časť nesmie byť reprodukovaná alebo inak šírená bez písomného povolenia vydavatela © ATLANTIDA Publishing
none
|