Internet

Dnes si povíme něco o poště na Internetu. Je to jedna z mála služeb, ke kterým má přístup snad každý, kdo má Internet. Pro některé to je možná také jediná služba, kterou mohou využívat, ale ani oni si nemusí zoufat. I přes poštu (e-mail) se dá dělat spousta věcí.

Posílání dopisů je tou základní službou, pro kterou se NASA rozhodla začít s počítačovými sítěmi. Zjistila totiž, že její zaměstnanci tráví mnoho času doručováním vzkazů a zpráv jeden druhému. Nyní tedy sednete k terminálu, zadáte adresu a subject - o čem dopis vlastně je. Tuto položku nevynechávejte. Vžijte se do situace člověka, který sedne k počítači a on mu ohlásí, že má dvacet dopisů. O tom, které je vhodné vyřídit hned a které ne se musí rozhodnout právě podle této položky. Poté již můžete napsat vlastní text dopisu. Na závěr se bývá zvykem podepsat, jako v obvyklém dopisu. Mnoho lidí však používá místo podpisu tzv. signatury. Je to několik řádek které připojí na konec každého dopisu. Mohou obsahovat opravdu jen podpis, ale často je v nich malý obrázek ze ASCII znaků nebo dokonce malý zauuekódovaný obrázek (o programu uuencode dále). Ovšem všeho moc škodí, takže opravdu není vhodné, aby dopis tvořily dvě řádky textu a stránka signatury... Signaturu můžete na konec dopisu vložit buď ručně při editaci textu nebo vám ji tam může vkládat automaticky poštovní program, pokud to ovšem umí.
Zato však skoro všechny tyto programy umí poslat odpověď na přijatý dopis jedním příkazem. Jako adresát dopisu se automaticky určí odesílatel toho, na který odpovídáte. Před subject se přidá řetězec "Re:" (pokud už tam není). Ten značí, že dopis není prvním na toto téma, ale že je to "REply" - odpověď. Jestliže odpovídáte na delší dopis, většinou se jeho kousky přejmou i do odpovědi, ale před řádky z původního dopisu se připíše znak ">", popřípadě iniciály pisatele apod. Tuto akci za vás také většinou provede program sám. To, co nepotřebujete smažete a pak jenom pod odpovídající odstavce napíšete svou reakci. Je to velmi praktický zvyk, zvláště když ten, na čí dopis odpovídáte, dostává více pošty. Tím, že ve své odpovědi budete mít části jeho dopisu, vzpomene si rychleji na co mu vlastně odpovídáte.
Pošta se dá použít i k něčemu jinému než jen posílání vzkazů přátelům. Přes poštu fungují i tzv. mail-listy, což je něco jako news, o nichž bude řeč v dalších pokračováních. Všechny dopisy, které někdo pošle na adresu mail-listu jsou automaticky rozeslány všem jeho členům. Do mail-listu se člověk musí přihlásit. Nejlépe tak, že napíšete na adresu mail-listu (popřípadě na jeho služební adresu), že se chcete stát jeho členem. Některé z nich obsluhují lidé, ale mohou být obsluhovány i programem, kterému tímto vlastně pošlete příkaz. Potom musí mít dopis určitou formu. Většinou se požaduje, aby obsahoval jeden řádek s příkazem, v tomto případě SUBSCRIBE. Ovšem pokud mail-list obsluhuje člověk, zajisté porozumí tomu, co mu chcete. Můžete zkusit poslat příkaz HELP, většina serverů (i lidí) mu rozumí. Jsou také maillisty, které nabízí dva druhy členství. To jakém jsem se zmínil již předtím (každý dopis je odeslán na adresy členů) a nebo jsou členové, kterým chodí dopisy jednou denně v jednom velkém dopise. Této formě se říká "digest". Jestliže jste fanoušky skupiny Roxette, můžete se do jejich mail-listu přihlásit na adrese roxette-owner@eiunix.tuwien.at (anglicky nebo německy!).
Nyní se dostávám k dalšímu zajímavému tématu a to je přenos souborů pomocí pošty. V dobách zavádění e-mailu, jak se internetovské poště také říká na základě výrazu electronic mail, se používalo sedmibitové ASCII. Také dnes se stále ještě někde používá sedmibitový přenos, i když již mnoho pošťáků osmibitový přenos umí a v rámci jednoho počítače chodí pošta i s háčky a čárkami. Ovšem na to nelze spoléhat. Proto byl vytvořen program, nebo spíše dvojice programů, uuencode a uudecode, která kterýkoli binární soubor převede do formátu vyhovujícího poště. Tento soubor potom jednoduše přidáte do dopisu a adresát si ho dekóduje. Protože používání uuencode a uudecode na UNIXU je poněkud složité (musí se přesměrovat výstup), bývá lepší soubory zakódovat již doma. Na Amigu mám velmi dobré zkušenosti s používáním programů UUInOut, které si můžete stáhnout z Aminetu. Jejich archiv je v adresáři "util/arc" a jmenuje se "uuInOut103.lha". Možná ještě před vydáním tohoto čísla bude nová verze, takže se raději podívejte do INDEXU. Až vám tedy přijde některý takový zauuenkódovaný archiv poštou, uložte dopis do samostatného souboru příkazem extract anebo podobným, to je v různých mailerech odlišné). Poté ho nahrajte na disketu nebo po modemu stáhněte přímo na svoji Amigu. Tady ovšem pozor. Jestliže máte konto na systému typu VMS a soubor přenášíte na PC pomocí programu FTP, musíte mít nastavený přenos v textovém módu (příkaz ASCII programu FTP). VMS má totiž jinak řešeny řádky respektive vůbec nemá kódy LF ani CR, takže by jste museli řádky v dopise dodělat sami, jinak by nešel zdekódovat. Toto platí i pro jiné textové soubory, které budete chtít přenést z nebo na VMS. Pokud máte soubor s dopisem a budete jej chtít rozdekódovat, nemusíte z něj odstraňovat hlavičku ani případný vzkaz předcházející souboru. Začátek každého zakódovaného kusu je totiž označen slovem "begin" na novém řádku a dekódovací program sám přeskočí vše co je před nebo za zakódovaným souborem.
Již jsem se zmínil, že přes poštu se dá dělat leccos. Právě byl vysvětlen mechanismus přenosu souborů poštou, takže se podívejme, jak si lze objednat soubor z některého anonymního FTP serveru a nechat si ho poslat na konto. Této službě se říká FTPMAIL. Chce to znát adresu serveru, který tyto služby poskytuje. Jeden takový může být třeba ftpmail@ftp.luth.se. Tyto servery jsou automaty, kterým posíláte poštou příkazy co mají udělat. Ty tady nebudu rozebírat, uvedu jen jeden. Pokud pošlete dopis s řádkou na které je "HELP", dozvíte se vše, co o službě FTPMAIL a jejích příkazech potřebujete vědět. Takže pokud máte na Internet jen poštovní přístup, tímto způsobem můžete získávat soubory z Aminetu. Ovšem pozor na to, že některé mailery nedokážou přijmout dopis, který je větší než 100 Kb.
V předchozím dílu jsem psal o tzv. anonymních mail-serverech. Protože se například v některých news nebo mail-listech probírají kontroverzní témata a pisatelé by si občas přáli zůstat v anonymitě, existují servery, na které se pošle dopis a ony ho zašlou na příslušnou adresy pod smyšleným kódem jména. Ovšem ani touto službou nelze škodit, protože se všechny takto poslané dopisy evidují a s určitým úsilím je možné zjistit, kdo onen inkriminovaný dopis poslal.
Tím bych dnešní trochu monotematické povídání uzavřel a příště se podíváme na další možnosti, které Internet nabízí.

Vytlačiť článok

Pozn.: články boli naskenované ako text a preto obsahujú aj zopár chýb. Taktiež neručíme za zdrojové kódy (Asm, C, Arexx, AmigaGuide, Html) a odkazy na web. Dúfame, že napriek tomu vám táto databáza dobre poslúži.

Žiadna časť nesmie byť reprodukovaná alebo inak šírená bez písomného povolenia vydavatela © ATLANTIDA Publishing

AMIGA REVIEW

ATLANTIDA NEWS