Shadow FighterJiří Brossmann
Během svého vývoje učinilo lidstvo několik významných objevů - patří sem
například vynález piva, toaletního papíru či kartáčku na zuby. Ale pravděpodobně
největší vývojový skok nastal, když lidé vymysleli mlátičky.
Původ mlátiček sahá hluboko do minulosti. Už v pravěku jeden člověk druhému s
radostí rozbil hlavu jako kokos a ani při tom nemrknul. Jak se civilizace
vyvíjela, měnily se i prostředky pro dosažení lepších výsledků při mlácení,
takže klacek byl postupně nahrazen kamenem, mečem a joystickem. Posledně
jmenovaný má tu výhodu, že ho lze použít dvěma způsoby: k řízení pajduláka,
který se volně pohybuje po obrazovce a občas dělá to co chcete nebo k přímému
zásahu do hlavy protivníka.
Tento způsob má tu velkou výhodu, že neriskujete přímý kontakt s protivníkem a
tím ani nepříjemná zranění, a navíc se vám v pokoji nevrší mrtvoly. To je zřejmě
důvod proč se mlátičky hrají většinou na počítačích a ne v reálu (i když po
přečtení Černé kroniky člověk nabude dojmu, že od pravěku se toho zase tak moc
nezměnilo).
Podívejme se nyní jak vypadá odpoledne dvou takových lidí, kteří se rozhodnou
pořádně si namlátit (pro jednoduchost naše lidi nazývejme M1 a M2 - Mlátič 1 a
Mlátič 2):
M1: "Ahoj! Hádej co mám."
M2: "*" * poznámka autora: zde bylo nutno přistoupit k cenzuře.
M1: "No to taky, ale myslel jsem něco jiného."
M2: "Novou holku?"
M1: "Ptal jsem se co mám, ne co nemám. Zkusím ti napovědět: začíná to na S a F."
M2: "Že by nějaká nová sci-fi?"
M1: "Aha. Tudy cesta nevede. Mám Shadow Fightera."
M2: "Není to ta nová gamesa od Gremlins?"
M1: "Je. Prý má být lepší než Mortal Kombat II"
M2: "V tom případě bude muset být hodně dobrá."
M1: "Uvidíme. Zapínej počítač."
M2: "Hmm. Demo nic moc jenom nějaké renderované písmenka. To se moc nevytáhli."
M1: "A hele. Máme tu menu. Šampionát, trénink, nastavení a... je to tady! souboj
pro dva. Dávej druhý joystick."
M2: "Jé, tady je ale bojovníků."
M1: "Beru si toho hnusného."
M2: "Já mám ženskou."
M1: "Grafika je celkem pěkná."
M2: "Jo, ale ti pajduláci se hýbou nějak divně. Vypadá to, že mají málo fází na
pohyb."
M1: "To je fakt. Co to slyším...? Jo ona hraje nějaká hudba."
M2: "Není špatná. Ale ta animace mě fakt deptá. V MKII byla lepší."
M1: "Tam ti zase tak pěkně neskroluje pozadí. Navíc se mi zdá, že SF je líp
hratelný... Bang...bum...bech... Jé co to letí přes obrazovku? To jsem já? A
proč nevstávám?!"
M2: "Asi to bude tím, že jsi mrtvý. Chtělo by to nějakou fatalitku - třeba
ukousnutí hlavy nebo tak něco..."
M1: "No myslím, že to není tak špatné. V každém případě vyhrávám častěji než v
MKII"
M2: "To jo. Když si dáš v MKII souboj s počítačem, rozhodně nevydržíš do dalšího
kola. Tady máme nastavenou obtížnost EASY a ...moment... a máme to dojeté."
Tolik tedy hodnocení dvou nezaujatých hráčů. A jaký je Shadow Fighter
doopravdy? Rozhodně to není špatná hra. K dispozici je velký výběr postav a
novinka je také možnost tréninku s vycpaným kašpárkem, který si z vás stále dělá
legraci, i když je fakt, že když po vás vyjede cirkulárkou nebo začne házet
bomby moc se smát nebudete. Graficky je hra na poměrně dobré úrovni, ale je
fakt, že na 25 pohybů je 125 animačních sekvencí přece jen trochu málo. Poměrně
pěkné je pozadí, které se pohybuje oním zvláštním způsobem, který se poprvé
objevil tuším v Elfmanii - to co je blíž k obrazovce se skroluje rychleji, než
to co je vzdálenější, což celkově budí dojem perspektivy. Navíc se mění podle
zvolených bojovníků, a většinou se na něm něco děje - od pořvávajících chlapíků,
přes tekoucí vodu až po projíždějící metro.
S hratelností je to také poměrně dobré. Ovládání je dobře rozvrženo a speciální
chvaty se u většiny bojovníků vyvolávají podobnými kombinacemi (i když pokaždé
se stane něco jiného). V manuálu jsou popsány vždy dva takové chvaty a jeden je
s otazníkem. U toho si musíte kombinaci zjistit sami (což je ovšem dost těžké,
když vás pořád někdo otravuje). Při souboji s počítačem si můžete nastavit
obtížnost na jednoduchou, normální, nebo vysokou, kde označení obtížnosti
opravdu odpovídá tomu jak proti vám počítač hraje pokud máte nízkou obtížnost
jde to skoro samo, ale už na normální to začne skřípat a při velké si asi moc
nezahrajete, protože budete pořád mrtví (tedy ne že by jste umřeli na joysticku,
což velký sen mnoha lidí, ale budete se pořád snažit vzpamatovat se z ran, které
inkasujete). Pokud hrajete jednotlivé zápasy je jediný rozdíl mezi obtížnostmi v
agresivitě protivníka, ale pokud chcete hrát šampionát, pak vám s obtížností
přibývá počet postav. V praxi je to asi tak, že na nejnižší obtížnost je
přístupná první řada - tedy šest bojovníků, na normální už vybíráte z dvanácti,
a na vysokou se uvolní i poslední čtyři. To je také jeden z kladů hry - velký
počet zápasníků. V základní konfiguraci je jich šestnáct a autoři slibují, že na
speciálním datadisku budou další. Pokud byste snad byli nacionálně založeni,
můžete vybírat nejen podle "ksichtu", ale také podle národnosti (při hře pro dva
jde národnost volit).
Objevíte také několik drobností, které vám mohou hru zpříjemnit. Je to například
krev, která ovšem vypadá spíš jako autorova variace na červenou barvu, nebo
hvězdičky které vám začnou lítat kolem hlavy, když dostanete pořádnou ťafku.
Na hře je dále sympatické to, že se dá celkem dobře hrát z disket. Pokud jste
zkoušeli hrát již zmiňovaný Mortal Kombat II s jednou mechanikou, pak jste si už
asi koupili novou, protože vyměňovat každých dvacet vteřin disketu, pak se
nechat zabít a celé si to zopakovat není nic příjemného. Pokud máte harddisk je
vše v pořádku program si nainstalujete a hrajete.
Čeho si dál na hře všimnete je hudba. Mění se celkem často a pokud byste snad
hráli hru na CD32, je skoro při každém zápasu jiná - pokud tedy měníte
bojovníky, protože hudba závisí právě na nich. Jinak se CD-verze od disketové
moc neliší. Trochu mě zklamalo, že se na CDéčku neobjevila žádná pěkná animace v
úvodu, ale zase jen ty písmenka která spadnou a zmizí.
Suma sumárum je Shadow Fighter celkem dobře zpracovaná variace na klasické téma
"rychle hýbej joystickem a často mačkej FIRE, protože jinak to s tebou špatně
dopadne". Pokud máte rádi Mortal Kombat II bude vám možná vadit menší plynulost
animací. Zase si můžete hru zahrát i proti počítači bez rizika, že ukroutíte
joystick, omotáte ho kabelem myši a vyhodíte z okna.
Na závěr se ještě podívejme jaká je situace u našich dvou hráčů v době, kdy už
většina slušných lidí spí:
M2: "Říkám ti, že se mi MKII líbí víc."
M1: "Nevíš co je dobré. Budeme hrát Shadow Fightera."
M2: "Já že nevím co je dobré? Ty nemáš žádný vkus."
M1: "Myslím, že ti budu muset vysvětlit která hra je lepší."
M2: "Na to nemáš..."
M1: "Že ne? Uvidíme."
M2: "Jedem..."
(Autor děkuje Radimu Ballnerovi za odbornou spolupráci) Vytlačiť článok
Pozn.: články boli naskenované ako text a preto obsahujú aj zopár chýb. Taktiež neručíme za zdrojové kódy (Asm, C, Arexx, AmigaGuide, Html) a odkazy na web. Dúfame, že napriek tomu vám táto databáza dobre poslúži.
Žiadna časť nesmie byť reprodukovaná alebo inak šírená bez písomného povolenia vydavatela © ATLANTIDA Publishing
none
|