Existuje mnoho stromů. Duby, Javory, Buky, Kaštany, Lípy ... V poslední době se o stromech mluví i v trochu jiné souvislosti. Uděláme si teď malou exkurzi o jednom takovém "stromu", který má skoro každý z vás doma, byť bydlíte třeba v paneláku. Ano, uhodli jste, půjdeme se projít stromem adresářů operačního systému Amigy. Snad to bude cesta zajímavá a poučná.
Možná, že na svém disku popřípadě Workbenchové disketě některý ze zde
popisovaných adresářů nenaleznete. Pokud používáte systém 1.3, je to dokonce
velmi pravděpodobné. Jestliže vám ale systém funguje v pořádku, není ani pod
vyššími verzemi systému důvod k panice. Všechny tyto adresáře by měly být na
standardně nainstalovaném bootovacím disku, na který ukazuje zařízení "SYS:".
Začneme prvním adresářem podle abecedy a tím je "c". Snad každý ví, že v tomto
adresáři jsou uloženy příkazy systému. Také je na něj nasměrováno zařízení "C:".
Adresář "Classes" je, jak už jeho název napovídá, určen pro ukládání tříd.
Obvykle jsou zde uloženy třídy datatypů (lépe řečeno: datové typy) pro program
Multiview. Jinak tento adresář využívá třeba i MUI.
Na adresář "Devs" je standardně nasměrováno zařízení "DEVS:". Jsou v něm uloženy
spustitelné drivery zařízení, které mají příponu ".device". Pokud program zažádá
o otevření nějakého zařízení, například "serial.device" pro práci se sériovým
portem, hledá se v tomto adresáři. Zde pravděpodobně najdete také soubor
"Mountlist," který slouží pro definice dosových zařízení. Dosovým zařízením je
myšleno to zařízení, které se chová jako disk, popřípadě soubor - můžete do něj
ukládat respektive posílat soubory. Nyní tedy nemyslím například
"serial.device". Adresář "Devs" obsahuje také několik velice důležitých
podadresářů:
Do "DEVS:clipboards" mohou být ukládána data, které přenesete do clipboardu
například z textového editoru nebo i z normálního CLI, pokud podržením levého
tlačítka a pohybem myši označíte nějaký text a pak stisknete kombinaci kláves
levá Amiga + C. Toto ovšem funguje jen na systému 2.0 a vyšším a to v konzolích
spuštěných příkazem NewShell popřípadě NewCli, nikoli tedy v "Initial CLI".
Podadresář "DEVS:datatypes" opět slouží pro včely programu "Multiview" a dalších
podporujících systém datových typů.
Pod systémem 2.0 existují dvě možnosti jak definovat zařízení. Buď starým
způsobem přidáním jeho definice do souboru "Mountlist", nebo vytvořením jeho
vlastního definičního souboru který umístíte do podadresáře "DOSDrivers" v
zařízení "DEVS:". Jednotlivé soubory v tomto adresáři mohou mít svoji vlastní
ikonku, takže můžete mountovat zařízení kliknutím z Workbenche. Standardní
"startup-sequence" obsahuje příkazy, které zajistí namountování každého zařízení
v adresáři "DEVS:DOSDrivers". Pokud chcete takto definovat zařízení, které se
nebude automaticky mountovat, umístěte jeho definici do adresáře
"Storage/DOSDrivers", o kterém bude řeč později. U těch disků, které chcete
namountovat, ale nechcete mít jejich ikonky stále na Workbenchi (např. PC0:),
můžete pomocí funkce "Info" či "Information" z menu Workbenche nastavit v
tooltypes položku "Activate" na hodnotu nula (v ikoně na řádku tooltypes
Activate=0"). Takovéto zařízení bude sice při startu namountováno, ale zůstane
(jen jako disk) v "latentním" stavu - jeho driver se nahraje do paměti a jeho
ikonka se zobrazí na Workbenchi až poté, co ho poprvé použijete necháte ho
vylistovat, přečtete z něj nějaký soubor apod.
Možná vás již napadlo, kde jsou uloženy mapy klávesnice, které se přestavují
programem "Setmap" popřípadě "SetKeyboard". Třeba jste si řekli, že jsou
integrovány v těchto příkazech. Nejsou. Takovéto řešení by možná bylo vhodné na
PC, ale Amiga je otevřený systém. Zde jsou soubory, které určují rozložení
kláves, uloženy v podadresáři "DEVS:Keymaps". Můžete si vytvořit i svoji
vlastní, ale ve standardní výbavě systému žádný program na její editaci není.
Zato na Aminetu se jich několik nalézá a jistě budou i na některé BBS.
Další podadresář je poněkud nestandardní, ale přesto ho uvedu. Jestliže máte
například systém 1.3 a chcete používat software pro 2.0, můžete si buď pořídit
místo původní ROMky novou, nebo nahrát (nakicknout) lepší systém. Data pro
takovéto programy jako například MKick nebo SKick jsou uložena právě v
podadresáři "DEVS:KickStarts."
Nyní se dostáváme k podadresáři "DEVS:Monitors". Zde jsou uloženy soubory s
definicemi monitorů. Při startu systému jsou ze "startupsequence" tyto soubory
spuštěny. Jestliže se soubor spustí, nainstaluje se ovladač tohoto monitoru a vy
si pak budete moci vybrat videomód pro tento monitor například v systémových
preferencích (od systému 2.0) nebo v CEDu.
V podadresáři "DEVS:Printers" jsou uloženy drivery tiskáren. Z těchto driverů se
potom vybírá v preferencích pro tiskárnu. Jinak nic zajímavého.
Tím jsme skončili s "Devs" a přecházíme k adresáři "Expansion". Ten je tak
trochu přežitkem z minulých dob. Měly v něm být původně drivery expanzních
zařízení, ale to bylo opravdu v počátcích. Nyní se na nic nepoužívá, neboť
zařízení mívají ovladače ve svých vlastních ROMkách, takže bývá prázdný.
K čemu slouží adresář "Fonts" asi víte a to, že na něj ukazuje zařízení "FONTS:"
také. V tomto adresáři jsou uloženy definice znakových sad. Každý zde má jednak
svůj soubor a jednak adresář, ve kterém jsou určeny jednotlivé velikostí fontu.
Soubor obsahuje údaje o tom, které velikostí jsou přístupné. Jestliže tedy
velikost z adresáře fontu smažete nebo tam novou nakopírujete, je lepší poté
spustit program "FixFonts," který provede příslušné změny i v tomto souboru.
Některé fonty nemají svůj soubor. To jsou tzv. outlinové, které mají definovaný
pouze tvar, ze kterého se pak vypočítá bitmapa požadované velikostí.
Již jsem se zmínil o dosových zařízeních. Tyto nepoužívají přímo zařízení jako
"serial.device", ale tzv. handlery. Handler buď otevře příslušné zařízení a
zajišťuje jen transformaci příkazů z dosových paketů na příkazy zařízení, nebo
je to filesystém (jako například u CrossDOSFilesystému), jehož činnost je
podstatně složitější. Tyto handlery bývají uloženy v adresáři "l", na který je
nasměrováno zařízení "L:". Na tento adresář nejsou nijak vázány - v definici
zařízení se u jeho handleru nebo filesystému uvádí vždy plná cesta, je to jen
taková konvence. Když už jsme u toho, dodnes je mi záhadou, proč se tento
adresář jmenuje zrovna "I".
Adresář "Libs" obsahuje všechny knihovny, které nejsou přímo v ROMce. Je na něj
nasměrováno zařízení "LIBS:". Podobně jako u adresáře "Devs", pokud chce systém
otevřít knihovnu a neuspěje na zařízení "LIBS:", prohlíží adresáře "Libs" všech
připojených disků. V tomto adresáři mohou být také podadresáře. Při otevření
knihovny je totiž možno specifikovat i podadresář v příslušném adresáři "Libs",
kde se má knihovna nalézat, takže některé programy si založí svůj vlastní
adresář. Ze standardních programů toto dělá Multiview, které zde má svůj adresář
"Datatypes".
Soubory týkající se lokalizace systému a programů jsou uloženy v adresáři
"Locale", na který ukazuje zařízení "LOCALE:". Ten má několik podadresářů a
každý z nich obsahuje příslušné podadresáře podle nainstalovaného jazyka nebo
jazyků (viz. náš vzorový strom). Asi nejdůležitější je podadresář
"LOCALE:Catalogs". V jeho podadresářích jsou uloženy tzv. katalog soubory (CTLG)
jednotlivých programů. Tyto soubory obsahují řetězce pro ten který jazyk a tím
může program komunikovat několika různými jazyky. Jen přestavíte řeč v
preferencích a všechny programy, které poté spustíte, začnou mluvit jazykem,
který jste zvolili (pokud to umí). Tedy žádné speciální české nebo slovenské
verze všech produktů jako někde...
V podadresáři "LOCALE:Countries" jsou uloženy definice jednotlivých zemí, "docs"
obsahuje dokumentace programů a "Help" online helpy. V "LOCALE:Languages"
najdete definice jazyků. V nich je definován například formát data a času,
procedura pro porovnávání znaků, prostě všechno, co se zem od země liší.
Nyní se dostáváme k adresáři "Prefs". Zde jsou jednak programy pro nastavování
preferencí a to jak systémových, tak i preferencí jiných programů (reqtools,
MUI, ...) a dále několik podadresářů:
"Prefs/Env-Archive" obsahuje standardní nastavení takzvaných "environment
variables", tedy proměnných systému. Jejich aktuální hodnota je udržována v
zařízení "ENV:", které obvykle ukazuje na adresář "RAM:Env". Tyto proměnné jsou
malé soubory, které používá jak systém (jsou v nich uloženy systémové
preference) tak i různé programy pro své konfigurační údaje. Jestliže v
preferencích kliknete na gadget "Use", změní se hodnota pouze u souboru v
"ENV:". Pokud ale použijete "Save", uloží se tento soubor zpět právě do adresáře
"Prefs/Env-Archive" (na který ukazuje zařízení "ENVARC:").
Dalším zajímavým podadresářem je "Prefs/Presets", kde můžete nalézt například
soubory různých defaultních ikon - default disk, default appikona, default
soubor... Pokud tedy nechcete klasické "kladívko", stačí sem umístit soubor s
příslušným názvem.
V příštím čísle by měl být článek o ARexxu. Některé jeho příkazy jako například
jeho interpreter "RX" jsou uloženy v adresáři "Rexxc".
Na počítačích PC se takzvané batch soubory - tedy dávky - poznají podle přípony
".BAT". Na Amize se takovéto soubory spouští pomocí příkazu "Execute". Od
systému 2.0 je možno u souboru nastavit atribut "s", který říká, že soubor je
dávka ("s" od slova "script" - scénář). Pokud zadáte jméno takovéhoto souboru,
systém sám pozná, že jde o dávku a zachová se patřičným způsobem. Na systému 1.3
to takto funguje pouze pokud používáte NEWCON, jinak musíte dávky spouštět
pomocí příkazu "execute". Tyto dávky jsou uloženy v adresáři "s", na který
ukazuje zařízení "S:". Pod systémem 1.3, dokud neexistovala zařízení "ENV:" a
"ENVARC:", bylo zvykem ukládat konfigurační soubory právě do tohoto adresáře.
Jestliže chcete příkazem "Execute" spustit nějakou dávku, je vyhledávána ne prve
v aktuálním adresáři a pak automaticky i v zařízení "S:".
Adresář "Storage" slouží jako jakési skladiště. Jeho podadresáře jsou podobné
podadresářům v "Devs" a také soubory, které nejsou potřebné v tomto adresáři
jsou uskladněny ve "Storage". Pozor, pokud přesunete například soubor s
ovladačem pro monitor z podadresáře ve "Storage" do podadresáře v "Devs." Módy
monitoru se vám hned neukáží, musíte znovu nabootovat systém nebo jednoduše
příslušný soubor spustit.
Nyní trochu poruším abecední pořadí. Adresáře "System", "Tools" a "Utilities"
jsou si velice podobné, obsahují standardní programy, které jsou do nich
zařazeny podle svého druhu. V adresáři "Tools" ještě může být adresář
"Commodities", který obsahuje commodity - různé "vylepšující" programy.
Při předchozím výkladu jsem přeskočil adresář "Trashcan". Je určen jako
odpadkový koš. Soubory, které jste se rozhodli smazat přemístíte sem, a až vám
dojde místo na disku, prostě nakliknete ikonku trashcanu na disku a použijete
funkci "Empty trash" z Workbenchového menu. Bohužel, pokud do tohoto adresáře
přemístíte ikonku disku, disketa vám nevyjede z disketové mechaniky do ruky jako
na počítačích Apple, ale systém vám řekne, že tohle nemůžete :-).
A dostali jsme se na konec. Posledním v abecedě je adresář "WBStartup". Pokud
spouštíte WorkBench příkazem LoadWB, všechny programy umístěné v tomto adresáři
budou spuštěny jako by byly spuštěny z Workbenche dvojím kliknutím na svoji
ikonu.
Pozn.: články boli naskenované ako text a preto obsahujú aj zopár chýb. Taktiež neručíme za zdrojové kódy (Asm, C, Arexx, AmigaGuide, Html) a odkazy na web. Dúfame, že napriek tomu vám táto databáza dobre poslúži.
Žiadna časť nesmie byť reprodukovaná alebo inak šírená bez písomného povolenia vydavatela © ATLANTIDA Publishing