Gloom

Nic tak nepotěší srdce Amigistovo, jako zpráva o dalším programu, který se alespoň blíží možnostem Dooma. Nuže vězte přátelé, že další taková hra je na světě.

Gloom sice byl původně zlý skřet z Pána prstenů od J.R.R. Tolkiena, ale zdá se, že tvůrci doom-like programů na Amigu musí už ve jméně hry naznačit, o jaký program se tu jedná - tedy jeho jméno musí končit na "-oom". Po tom, co jsem Glooma podrobil podrobnému zkoumání, musím uznat, že tentokrát se to programátorům povedlo více než uspokojivě.
Hned na začátku musí podotknout, že narozdíl od podobného pokusu Behind the Iron Gate od skupiny Ego, který běžel i na A500, si Glooma užijou jenom dvanáctistovkáři a to jen ti, kteří jsou dobře vybaveni. Dobrým vybavením se kromě harddisku, který by měl být u A1200 považován spíše za standard, považuje také nějaká ta turbokarta, která je pro plnohodnotný zážitek ze hry téměř nezbytná. Hru jsem zkoušel na dvanáctistovce s kartou Blizzard 1230/50 + 4 MB FAST RAM a na stejné konfiguraci s dalšími čtyřmi mega RAM (ovšem žádného podstatného rozdílu jsem si nevšiml). Při této konfiguraci vám Gloom poběží i při full-screenu (hrací okno přes celou obrazovku) naprosto plynule.
Po startu z Workbenche se tedy objeví takový pěkný obrázek podlého trpaslíka a začne hrát správně ponurá hudba. Netrpělivě klepu na joystick a objeví se menu. Zběžně ho prohlédnu - ovládání pro hráče jedna a dvě, nastavení komunikace, bla, bla, bla start hry! A je to tady - objeví se malé okno ve kterém vidím prostředí kolem sebe. Chvíli to zklamaně pozoruji, trochu se procházím, pak zmáčknu ESC, abych se podíval na nějaké nastavení, ale místo konce hry se objeví menu. Chvíle zkoušení a je jasné, že Gloom si můžou zahrát i lidé se slabší konfigurací. Můžete si totiž nastavit jak, a co se má vlastně zobrazovat. Pokud máte pocit, že texturovaná podlaha a strop jsou pro vás zbytečné, nebudou se zobrazovat textury, ale jen stíny. Pokud nepotřebujete ani ty, můžete strop i podlahu úplně vypnout. Nevyhovuje vám malé okno? Tak si nastavte jakou velikost chcete, a pokud máte už zmíněnou konfiguraci s turbokartou, nemusíte se bát a klidně odklepněte Full Screen. Rovněž lze nastavit stupeň detailu.
Když máte hru nastavenu k obrazu svému, nic už nebrání hromadnému masakru, ke kterému je ostatně určena. Grafika je na velmi dobré úrovni. Textury jsou pěkně barevné, a pokud se k nim nepřiblížíte moc blízko, ani vám nepřijde že jsou to jenom takové "mazanice". Teď srovnávám s Doomem, na kterého Gloom graficky opravdu nemá - je to ovšem také výpočetním výkonem Amigy a rozdílem ve zpracování grafiky - chunky je na Dooma pořád ještě výkonnější. Za nejlepší ovšem považuji zabíjení vojáků a jiných pochybných individuí která se po hře potulují. Když jsem ani po několika vážných varováních nepřestal na celou redakci vykřikovat "Hele, teď jsem mu ustřelil nohu", nebo "To kolem mě letělo ucho!", přinesl si Martin sešívačku a prohlásil, že tohle je opravdu poslední varování. Raději jsem se uklidnil. Vrchol morbidnosti ovšem dosáhnete, když si zvolíte, aby se trosky vojáků nechávaly na podlaze. Když pak celý level vyčistíte, můžete přátelům ukazovat kde jste koho a kolika náboji sejmuli. Dalšího varování se mi dostalo, když jsem místo pokřikování zesílil zvuk. Během hry sice nehraje žádná hudba, ale můžete slyšet spoustu zvuků. Ať již klapání kroků když jdete - při chůzi se navíc ještě pohupujete, nebo poměrně dobře nasamplovaný zvuk otevírání dveří či smrtelné výkřiky zasažených nepřátel.
Co mi ve hře ještě pořád chybí jsou sudy, do kterých by se dalo střílet, a které by vybuchovaly v řetězových reakcích a schody. Sice potkáte stěny s různými sklony, ale schody, nebo více pater najednou tu asi neuvidíte. Další rozdíl proti jiným doom-like je ve sbírání střeliva. Obvykle se znázorňuje nějakým zásobníkem nebo bednou. V Gloomu místo toho máte malé levitující kuličky. Rovněž občas můžete najít nějaké "podpůrné" předměty. Patří sem například infra brýle, kterými uvidíte protivníky i za zdí, odrážející se střely (pracují přesně tak jak se jmenují - při dopadu na něco se odrazí a pokračují v letu), nebo neviditelnost. Pěkné jsou taky skleněné stěny, přes které se můžete ostatním smát do obličeje. Pokud se vám občas stane, že vás někdo odstřelí, půjdete z toho do kolen. To myslím doslova, protože po vaší smrti se pod vámi podlomí nohy a svalíte se na zem jako podťatí. Taky se vám, ze vší té krve která z vás teče jak na jatkách, zamlží před očima, a všechno najednou zčervená. Občas (tedy ještě před tím, než se odeberete do věčných lovišť) můžete taky potkat teleport, který vás přesune někam, kde jste určitě být nechtěli. Klasicky jsem si to nejlepší schoval na konec - hru více hráčů. V Gloomu můžou hrát nanejvýš dva a to několika způsoby. Buď budete spolupracovat a na nepřátele se vrhnete spolu s kolegou, nebo si můžete zahrát proti sobě. Při bojovce se oba hráči ocitnou v nějakém světě - můžete si zvolit mezi hvězdnou základnou, gotickými katakombami nebo peklem (tam je ovšem všechno do červeno), kde jsou sami, takže se zbytečně nezdržují likvidováním nějakých nepřátel. Na jedné straně je to dobře, ale z jiného pohledu se vám může stát, že se bude půl hodiny honit dokola a ani si nestřelíte. Proto by bylo dobré přidat do hry možnost nepřátel, aby jste měli do koho vysypat těch pár zásobníků které najdete. Levely se při hře střídají, a souboj se opakuje tolikrát, kolik si nastavíte životů předejdete tím zbytečným odskokům do menu. Hraní ve dvou je možné provádět v zásadě dvěma způsoby: na jednom, nebo na dvou počítačích. Pokud hrajte na jedné Amize bude obrazovka horizontálně rozdělena na poloviny. Pokud si chcete užít full-screen jen pro sebe a váš kolega má taky Amigu, můžete se propojit. Na to použijte null-modem, nebo nějaký normální komunikační nástroj. Doufám, že si při pokusu o zavraždění kolegy užijete stejně, jako já při boji s šéfredaktorem.
Musím uznat, že od začátku vývoje doomovin na Amize udělali programátoři velký kus práce. Je sice fakt, že PCmanům Glooma jako srovnání s boomem ukazovat nemusíte, protože se stejně budou pořád smát (ale oni se Amize smějou už jen z principu - ví o co přicházejí, ale nechtějí to přiznat :-), ale jako hra na vybití přebytečné agresivity je perfektní.

Pozn.: články boli naskenované ako text a preto obsahujú aj zopár chýb. Taktiež neručíme za zdrojové kódy (Asm, C, Arexx, AmigaGuide, Html) a odkazy na web. Dúfame, že napriek tomu vám táto databáza dobre poslúži.

Žiadna časť nesmie byť reprodukovaná alebo inak šírená bez písomného povolenia vydavatela © ATLANTIDA Publishing