ZAHRAJ TO ARPEGGIO, SAME!

Slyšeli už jste někdy pojem "chip-music"? Pokud si pod tímto pojmem náhodou nedokážete nic vybavit, tak si vzpomeňte na mašinku jménem Commodore 64 a na její zvukové možnosti. Právě tento počítač se stal králem chip-music, tedy syntetické hudby generované programováním zvukového čipu; v případě C64 to byl čip nazvaný SID (Sound Interface Device).

Tento svérázný dluh hudby se v omezené míře ujal i na Amize, zejména díky programům Future Composer a OctaMED (který umí kromě samplů používat i syntetické zvuky). Zvukové možnosti nabízené A/D převodníky však udělaly z amigovské chip-music víceméně okrajovou záležitost. A to je možná škoda. Protracker není program určený pro komponování syntetické hudby, nabízí však efekt arpeggio, pomocí kterého lze s úspěchem vytvářet "šedesátčtyřkovské" zvuky a přiblížit tak zvuk skladby "opravdové" chip-music. A o tom vám dnes budu blábolit.
Předně, co to vůbec je, to arpeggio?
V dokumentaci k Protrackeru si můžeme přečíst, že arpeggio se používá k simulaci akordů. V praxi to vypadá asi tak, že jednotlivé tóny daného akordu jsou hrány rychle za sebou, nejsou přehrávány současně. Takové tóny mohou být buď dva nebo tři, čtyř- a vícetónové akordy v Protrackem simulovat nelze.
Formát efektového příkazu arpeggio je 0xy. Parametr x určuje, o kolik půltónů ve stupnici je vzdálen druhý tón daného akordu od základního tónu. Parametr y určuje totéž pro třetí tón. A teď to asi bude chtít trochu vysvětlení.
Jednotlivé tóny stupnice jsou C, C#, D, D#, E, F, F#, G, G#, A, A# a H (pozor - Protracker označuje H jako B): Tyto tóny jsou za sebou řazeny v půltónových intervalech. Chceme "arpeggiovat" třeba akord Cmaj, který je tvořen tóny C, E a G. Základním tónem je C. Vzdálenost tónu E od základního tónu jsou čtyři půltóny, G je vzdáleno 7 půltónů - spočítejte si to! Parametr x má tedy hodnotu 4, parametr y hodnotu 7. Takže náš efektový příkaz bude vypadat: 047.
Analogicky zjistíte parametry ostatních akordů. Zde je tabulka těch nejzákladnějších.
Použití arpeggia na Amize ale zdaleka není tak universální jako na C64. Aby arpeggio znělo jako arpeggio, musí mít nástroj (tedy jeho zvuková křivka) jednoduchý průběh. V případě C64 nevznikal problém - zvukový čip generoval pouze zvuky s jednoduchým průběhem. Křivky většiny amigovských samplů jsou však velice složité a arpeggio u nich prostě nezní tak, jak má. V úvahu proto přicházejí hlavně samply, které mají pravidelný monotónní průběh (sinusovku) - např. některé jednoduché stringy, flétny, klarinety, saxofony apod. Nebo si můžete nakreslit nějakou sinusovku v Audiomasteru pomocí funkce Edit Freehand... Před nějakými dvěma-třemi lety tady koloval program Synthia, který umožňoval vyrobit si vlastní nástroje čistou počítačovou syntézou a uložit je pak jako IFF samply. Použití takových nástrojů by mohlo být jednou z cest jak provozovat chip-music v Protrackeru.

Vytlačiť článok

Pozn.: články boli naskenované ako text a preto obsahujú aj zopár chýb. Taktiež neručíme za zdrojové kódy (Asm, C, Arexx, AmigaGuide, Html) a odkazy na web. Dúfame, že napriek tomu vám táto databáza dobre poslúži.

Žiadna časť nesmie byť reprodukovaná alebo inak šírená bez písomného povolenia vydavatela © ATLANTIDA Publishing

AMIGA REVIEW

ATLANTIDA NEWS