FEJETON
Wintermute (c) 2166 T.A.
Když jsem zase jednou uklízel pokoj s jasnou myšlenkou, že je to stejně
zbytečné, všimnul jsem si nějakého starého počítačového magazínu. Chvíli sem
přemýšlel jestli ho mám vyhodit rovnou, nebo mu dát ještě poslední příležitost.
Nakonec sem si řekl, že ho ještě jednou zkusím a začal sem v něm listovat.
Přeskočil sem miliony článků o Spektru a zastavil se. u článku "Vždyť létat je
tak snadné...". Autor se v něm rozplýval nad Flight Simulatorem 3. Trochu sem se
usmál výroku, že "... když se dostanete k 386ce (kterou program podporuje) asi
budete mýt na starosti důležitější věci na práci něž si hrát...", a pomyslel si
něco o stroji času a pak sem se zamyslel. Odložil časopis na hromadu "UCHOVAT !"
a vzpomněl sem si na recenzi pro Flight Simulator 5. Recenzent vytýkal, že
program má řadu nelogičností, které si jeho předchůdce ani neuvědomoval, že se
dají vůbec nasimulovat. A uvědomil si, že čas běží někdy až moc rychle.... První
počítačovou hru PacMan hrajeme spíš už jenom z nostalgie. A přitom to není zase
až tak dávno. Ale pro čas je to hodně. Čas kategoricky zakryl všechny ty naše
první hry, které jsme do nocí hrávaly, kvůli kterým jsme nechodily do školy a co
já vím co ještě. a pořád nám servíruje nové, rychlejší a věrohodnější hry. To co
sem napsal se netýká jenom her, ale softwaru jako takového. Se všemi jeho
starodávnými, ale o to romantičtějšími a nutno dodat, že i převratnými pokusy o
něco co tu dosud nebylo .... Když teď píšu tyto řádky, připadám si jako sběratel
starých aut, který vzpomíná na doby, kdy se jeho miláčkové proháněly po prašných
silnicích dávných dob. A copak každý z nás není takový sběratel, který už
vystřídal spousty aut a který pořád a pořád hledá a přesedlává na novější a
rychlejší modely? Je to kolotoč, který se nikdy nezastaví ... protože čas to
všechno požene pořád dál a dál. Samozřejmě vím, že je to potřeba, nemůžeme se
přece zastavit, vždyť to by se pak přestalo zdokonalovat a vyvíjet to vše nové a
taky lepší. Ale právě na příkladu Flight Simulátoru jsem si uvědomil jak hrozně
rychle se to vyvíjí, ještě pořád se zdokonalují klasické čtverečkové dungeony a
už nám listonoš čas klepe na dveře s novou zásilkou, na nichž je velkými písmeny
hrdě napsáno "VIRTUAL REALITY" a přitom pořadně neznáme ani tu naší. Ale tím si
čas uplétá sám na sebe bič, protože bude muset chodit pořád s novými a novými
balíčky. Vůbec si nemyslím, že virtuální realita bude nějaké konečné stádium, i
když si ani nedovedu představit co dostaneme příště, protože virtuál bude další
realitou se vším všudy, se životem, smrtí, snad i láskou, ale to vše ponese
přívlastek "počítačový", i když rozdíl nepoznáme. Když si představím dětské
pokoje budoucnosti, ve kterých budou děti kolem sebe mávat rukama v prázdnu, ve
světě který nikdo kromě nich neuvidí, samozřejmě kromě tisíců dětí po celé
planetě, jejichž rodiče uvidí stejný obrázek. Skoro se až bojím, i když sem
tělem i duší cyberpunk a možná právě proto. Ale ani netuším jak si budou hrát
zase jejich děti, protože čas poběží pořád dál.... Ale teď sem si vzpomněl na
rozhovor s jedním z autorů POPULOUS, kterého se redaktor ptal na to, jak si
myslí, že se budou vyvíjet počítačové hry do budoucna. Odpověď zněla, že nějaká
virtuální realita je jenom "humpolácký" pokus o obelstění lidských smyslů a že v
budoucnu se snad budou snímat signály lidského těla, dokonce přímo z jeho
povrchu. Pak už si ale vůbec není těžké představit co to způsobí. To by to pak
totiž byla nejhorší droga co kdy lidstvo vymyslelo. Ale jako každá droga by byla
i tahle zákeřná. Vždyť kdo by se chtěl vracet ze svého vybájeného světa zpátky
sem? Určitě by se jich pár našlo, ale určitě by bylo dost těch, kteří by chtěli
prožít zbytek života ve světe bez starostí, bez problémů a jejich těla by zatím
v tom OPRAVDOVÉM chátraly. Ale ani to nebude konec, ono to totiž ani konec
nemá....
Tak to vidíte co může způsobit takový úklid pokoje, neřkuli jeden starý
počítačový magazín. A taky lidský mozek, který je založen na tom, že je
permanentně nespokojený. Ale ne, ještě nemůžu skončit. Ještě bych chtěl poprosit
abyste/sme se taky někdy zamyslely nad tím, jak občas slýchám znělku z jednoho
seriálu. JAK JDE ČAS. A když se už nad tím třeba i zamyslíte a k něčemu dojdete,
můžu vás uklidnit slovy jednoho básníka : "...a stejně to dopadne všechno úplně
jinak".
P.S. To co tady píšu se vás už netýká, jelikož je to určeno tomu, kdo třeba
někdy jednou v budoucnu otevře při úklidu svého pokoje tento časopis a dočte
tento článek až sem, pousměje se a pomyslí si něco o stroji času on: "Tak buď
přece ke mě trochu shovívavý". Vytlačiť článok
Pozn.: články boli naskenované ako text a preto obsahujú aj zopár chýb. Taktiež neručíme za zdrojové kódy (Asm, C, Arexx, AmigaGuide, Html) a odkazy na web. Dúfame, že napriek tomu vám táto databáza dobre poslúži.
Žiadna časť nesmie byť reprodukovaná alebo inak šírená bez písomného povolenia vydavatela © ATLANTIDA Publishing
none
|